Už o tom byly popsány stovky stránek, ale pořád je to nepochopitelné. Proč se i celkem civilizovaní jedinci mění na internetu v divou zvěř, která se chová, jak kdyby právě vylezla z pralesa? Prvním důvodem je anonymita. Založíme si profil, vymyslíme přezdívku, na profil umístíme nicneříkající obrázek, a můžeme se vesele pustit do debaty. Proto si dovolíme říkat i věci, na které bychom normálně ani nepomysleli. To je na jednu stranu dobře, protože díky tomu mají na internetu šanci i ti, kdo se normálně moc neprojevují. Na druhou stranu to také znamená, že si mnoho lidí myslí, že když je nikdo nevidí, tak na ně nikdo nemůže. Jinými slovy, klávesnice snese i výrazy a názory, za které by si normálně vysloužili přinejmenším pohoršené pohledy okolí.

Na webu se také mnohem snáze hledají spojenci. Každý máme nějaké své okolí, a v něm převládá nějaký názor. Člověk je od přírody tvor sociální, a jelikož se nechceme nechat z kolektivu vyloučit, tak si názory, které se s většinou rozcházejí, necháváme pro sebe. V internetové debatě je to jiné. Ať je názor sebebizarnější, tak se vždycky najde alespoň někdo další, kdo ho podpoří. A i jeden podpůrný hlas už stačí na to, aby si autor nepřipadal osamoceně. Stejně jako u anonymity, i tohle je dvousečná zbraň. Na jednu stranu, rozličné názory jsou jistě důležité, ale na druhou stranu, některé názory skutečně nemají ve slušné společnosti místo.
 
Kromě anonymity a spojenců je důležitým aspektem i to, že na internetu nevidíme výrazy ostatních. Zatímco v běžné debatě snadno poznáme, když si někdo dělá legraci, když se pokouší o ironii nebo když se nás snaží nachytat, tak na webu se všechno jeví vážnější, než to ve skutečnosti je. I nevinný pokus o vtip se může ošklivě vymstít, zejména pokud si to přečte někdo, koho se to dotkne. A utišit válku diskutérů se šancí na úspěch rovná tomu jít na tygra s párátkem. Jinými slovy, hlavním problémem diskuzí je anonymita a to, že cokoli, co napíšete, si přečte velká spousta lidí.