Bydlení v panelovém domě se hanlivě přezdívalo „králíkárny“. Jenže díky těm „králíkárnám“, tedy především lidem, kteří se na výstavbě sídlištních bytů podíleli, má dnes kde bydlet skoro třetina obyvatel naší země. Také jsem v jedné králíkárně bydlel a na tu dobu vzpomínám s notnou dávkou nostalgie v pozitivním duchu. Obývali jsme poměrně velký byt na okraji pražského sídliště Řepy a prožil jsem tu krásné tři roky života. V domě byl navíc skutečný klid a naprostá pohoda, měli jsme to dobré sousedy a kdybych mohl vrátit čas a vybrat si, co bych chtěl znovu prožít, toto životní období bych tam zřejmě zařadil do popředí.
Bydlení v panelovém domě na městském sídlišti mě nezatěžovalo údržbou objektu, jak jsem to zažil v rodinném domě. Nebylo zapotřebí starat se o žádné zahradní rostliny a veškerý volný čas jsme mohli využít pro své záliby. Jedinou starostí, která provází společné bydlení v bytových domech, je kromě domovních schůzí také pravidelný úklid společných prostor. Ten se provádí dle rozpisu a jestliže jej všichni v domě dodržují, nebývá tu žádný důvod k nějakým sousedským konfliktům. Jenže takovýto vysloveně ideální stav nemusí být všude a pokud si tu lidé kvůli úklidu vjíždí do vlasů, připadá mi rozumnější dohodnout se na tom, že se o úklid postará profesionální úklidová firma.
Jestliže se například na schůzi SVJ odhlasuje tento postup, práce úklidové firmy úklidu panelových domů v Praze se hradí ze společného finančního „fondu oprav“ a starosti s úklidem rázem odpadají. A pokud někdo v domě nikoho neobtěžuje nadměrným hlukem nebo zápachem, mohou tu mezilidské vztahy být stále na velmi dobré úrovni, aniž by se tu někdo s někým dohadoval, že zas minulý týden nevytřel schodiště o chodbu na společném patře. A rozsah úklidových prací úklidové firmy se předem dohodne, aby bylo zřejmé, kdy a co se v domě vlastně uklízí a čistí.